V srpnu 2026 jsem se zúčastnila festivalu Gyuttment v Maďarsku. Je to festival pro lidi, kteří chtějí odejít z města na venkov a hospodařit tam. Celý festival byl v maďarštině, bylo tam nejmíň takových 12 nebo 13 pódií a workshopovych míst, jedno z nich – to naše – bylo celé v angličtině.
Setkali jsme se tam s Maďary z jejich organizace MAPER, se Slováky, kteří mají jak organizaci, tak i školu permakultury, za ukrajinskou organizaci přijela jedna účastnice, jedna byla ze Srbska. S radou z účastníků už jsem se potkala na loňské permakulturní konvergenci na Slovensku. Měli jsme prezentace, ke kterým se mohli připojit i ostatní účastníci festivalu, a také jsme se radili o tom, jak se můžeme dál potkávat, protože spolupráci na mezinárodní bázi považujeme za důležitou, ale taky narážíme na to, že máme dost práce a jiných závazků.
Hlavním tématem našich rozhovorů byla profesionalizace v permakultuře. V tom jsou dost dobří na Slovensku, dělají kurz PDC2 pro lidi, kteří se chtějí permakultuře věnovat profesionálně, mají i designérskou skupinu a prý mají spoustu práce a potřebovali by, aby jich bylo víc. To bylo opravdu fajn, slyšet o tom, že o permakulturní design je zájem.
Hodně zajímavý byl příspěvek Natalije z Ukrajiny. Vyprávěla o tom, jak válka nutí lidi přesunout se z měst na venkov. Jednak je to bezpečnější, protože velká města jsou častěji cílem útoků. A na venkově je také snazší (nikoliv snadné) zajistit si pitnou vodu nebo si vypěstovat potraviny.
Hodně se mluvilo i o sociální permakultuře a o permakultuře ve městě, což je moje téma. V Česku cca tři čtvrtiny lidí bydlí ve městech, vypěstovat si spoustu potravin tedy není v jejich možnostech, ale i tak je hodně toho, co městský člověk dělat může. Třeba se zamyslet nad svojí spotřebou, nad tím, kolik toho potřebuju a kde to nakupuju. Nebo se více propojovat s lidmi.
Příjemným překvapením byla účast Geoffa Lawtona, což je australský učitel a designér, který cestuje po celém světě, učí, designuje a konzultuje. Měl přednášku, kdy vyprávěl o své pracovní dráze. Na konci se ho někdo zeptal, jestli vidí budoucnost optimisticky a on bez váhání řekl, že ano. I v průběhu té přednášky bylo vidět, jak moc je nadšený ze současných možností, z internetu, mobilů i umělé inteligence. A z toho, jak tyhle nástroje dokážou zefektivnit proces designu, takže můžeme změny (k lepšímu) dělat mnohem rychleji a ve větším měřítku.
Festival samotný se mi fakt líbil. I když jsem v maďarštině nerozuměla, měla jsem pocit, že jsem na správném místě. Bylo mi tam fajn.
